11. 4. 2017

Na skok v Česku

Krásný den všem!
Nikdy by mě nenapadlo, že budu do České republiky a vlastně celkově i domů jezdit pouze na návštěvu a na dovolenou. Na dovolenou se přece jezdí hlavně do zahraničí. Ale jak už víte, v zahraničí už půl roku bydlím.
A zrovna za pár hodin mi letí letadlo zpátky do Londýna.

Jaké to bylo vrátit se po půl roce do Česka?
Zvláštní.

Po půl roce jsem viděla české nápisy a musela jsem si zvyknout, že nemůžu už říkat nahlas, co si myslím, protože mi všichni rozumí. Musela jsem si zvyknout také na to, že bych měla v obchodech a službách začít mluvit zase česky a také na to, že auta jezdí "opačně" a jako první se musím podívat doleva a až pak doprava. Což je největší kámen úrazu, když jsem se dva měsíce přeučovala v Londýně se první podívat vpravo a až pak vlevo. Díky komukoliv, kdo udělal ty nápisy na londýnských přechodech, které vám řeknou, jakým směrem se musíte podívat. Už nejednou mi to určitě zachránilo život.

Ale abych moc neodbočila...
2. dubna jsem po osmnácti hodinové cestě dorazila do Prahy (tímto zdravím Danny, která rozhodla, že pojedeme autobusem!) a celý den byla s mou kamarádkou Kristýnkou. Možná se ptáte, proč jsem nejela přímo domů do Ostravy. Bylo to proto, že Tokio Hotel měli následující den v Praze koncert, a proto jsem si vybrala termín dovolené zrovna takto (no vlastně jsem plánovala být v Anglii jenom půl roku a vrátit se právě v době koncertu, ale nakonec jsem přijela do Česka jenom na dovolenou a rozhodla se v Anglii ještě chvíli žít).
Už v neděli jsme si všimly, že Tokio hotel jsou v Praze (díky Bille za tvé Instastories!) a naháněly je téměř všude, kde se dalo (podle Billových instrukcí). Sice jsme je nechytly, ale neděli jsme si i tak užily.

Následující den jsme byly skoro celou dobu před SaSaZu, kde se koncert konal. Potkala jsem spoustu známých tváří (které znám už několik let, ať už jsem je viděla na předešlých koncertech, nebo je znala pouze z Facebooku) a den si maximálně užila. Hlavně tu VIP část (protože na koncertě jsem byla o dvacet dní dřív v Londýně), kde jsme byli na zvukové zkoušce a pak si střihli fotku s kapelou.


No a v úterý ráno jsem přijela domů. Všichni byli překvapení, co dělám tak brzo doma, protože jsem jim nakukala, že přijedu až večer. Největší radost jsem však měla z toho, že jsem viděla po půl roce svého psa a z toho, že mě po tak dlouhé době poznala a pamatuje si mě ♥ Brečela jsem radostí půl hodiny a nebyla k uklidnění. Nekecám.

Ve středu jsem měla odpočinkový den a zůstala jsem doma s rodinou. Ve čtvrtek jsem potkala mé kamarádky z bývalé práce, v pátek jsem šla s kamarádem na kafe a v sobotu na kafe s kamarádkou, kterou považuji za svou sestru. Známe se neuvěřitelných 23 let, je ode mně mladší pouze o necelé dva měsíce a známe se díky našim rodičům opravdu od miminek.

V neděli jsem si dala po půl roce konečně vanu (u nás doma v Londýně to řeším pouze sprchou, přece jenom bydlím s dalšíma třema klukama a necítím se ještě na tolik komfortně, abych si dala dvou hodinovou vanu) a netroškařila jsem. Zkusila jsem svou první Lush balistiku.
No a včera jsem dokoupila poslední dárky pro mé kamarády v Londýně a stihla poslední kafe s mou kamarádkou. Tímto zdravím všechny, kteří si na mě udělali čas bez jakýchkoliv výmluv! :)

Za pár hodin mě čeká loučení s mou rodinou a mým psíkem, ale na druhou stranu zase vítání s mými přáteli v Londýně. Život není vůbec jednoduchý, když máte dvě místa, kterým říkáte domov a jsou oddělené od sebe několik set kilometrů...

Věřím, že mě v Londýně čeká opět plno nových zážitků a že se do Česka zase brzy vrátím.

Budu se na vás těšit u dalšího článku! :)

4. 4. 2017

Čtyřikrát na čtyři Němce

Krásný večer všem!
Vítám vás po dlouhé době u článku, který píšu z České Republiky. V neděli ráno jsem přijela do Česka. Termín mé dovolené jsem si vybrala záměrně, do Prahy přijeli Tokio Hotel.
Vlastně to bylo trošku jinak...

Když jsem odjížděla z Česka s vidinou Au Pair life, myslela jsem, že se na konci března vrátím do Česka natrvalo. To se ale změnilo. Au Pair jsem se nestala (nebo spíše stala, ale po týdnu jsem utekla) a přestěhovala se do Londýna. Tam jsem si našla práci, přátele, přítele a cítila jsem se tam hrozně šťastná. A tak jsem se rozhodla zůstat v Londýně do doby neurčité. V práci jsem si vzala tedy pouze dovolenou a přesně za týden se vracím zpět. Teď už ale odbočuji, chtěla jsem se rozepsat totiž o úplně něčem jiném.

O mé lásce k těmto čtyřem Němcům. O Tokio Hotel.

Všechno to začalo v roce 2005, kdy jsem viděla jejich první videoklip a nebyla si jistá, jestli se mi ta kapela vlastně líbí nebo ne. Čím častěji jsem písničku Duch Den Monsun slyšela, tím víc se mi začala líbit. A pak Schrei, Rette Mich...zná to asi každá jejich fanynka, která je poslouchá od začátku.


I přes velkou neoblibu některých mých přátel, spolužáků a lidí okolo, jsem si tyto čtyři kluky z Německa zamilovala. Poslouchala jsem všechny písničky, kupovala si jejich merch (trička, boty, polštáře, deku, mikinu - ano, do dneška ještě některé tyto věci stále mám) a byla jsem nejvíc unešena z frontmana Billa.

7.4.2007 kapela dorazila do mého rodného města Ostravy a já na koncertě samozřejmě nemohla chybět. Šla jsem s mou nejlepší kamarádkou, která taky obdivovala Billa. No musím říct, že cestou zpět z koncertu jsem básnila jenom o jeho dvojčeti Tomovi. Něco se zlomilo a já se totálně zamilovala do Toma.

Roky plynuly dál a v roce 2010, přesněji 15.3.2010 se konal další koncert, tentokrát v Praze. Na kterém jsem samozřejmě taky nemohla chybět.


A pak přišla dlouhá pauza. Kapela se stála a nevydala pět let album. V roce 2015 přišla s turné Feel It All, na kterém se prodávaly i VIP lístky. Tohoto turné jsem se bohužel nezúčastnila a mrzí mě to. Bohužel jsem tehdy neměla peníze, protože jsem si platila dovolenou v Barceloně a setkání s herci z The Vampire Diaries, takže se to prostě zvládnout nedalo.

Ale letos se píše rok 2017 a Tokio Hotel vydali opět novou desku a přišli s novou Tour Dream Machine. Tour začala 12. března 2017 v Londýně a já měla v plánu jít pouze do Prahy. Jenomže moje úžasná kamarádka Danny mi koupila i lístek do Londýna, protože by byl přece hřích nejít na koncert do města, ve kterém bydlíme.

No a včera se konal koncert v Praze, ve kterém jsem měla i VIP Scream, které zahrnovalo zvukovou zkoušku kapely a skupinovou fotku s kapelou a všemi, kteří měli stejné VIP. Oba koncerty jsem si neskutečně užila a kluky miluji snad čím dál víc. Už je to neuvěřitelných dvanáct let. A ano, Tom je stále můj favorit. Už 10 let.


Trochu se nám kluci změnili, co říkáte? :)


Máte taky nějakou takovou oblíbenou kapelu? Nebo jste i vy přímo Aliens, tedy fanoušky kapely Tokio Hotel? :)

31. 3. 2017

Lucy's Chart - Březen 2017

Krásný den všem!
Opět se setkáváme u Lucy's Chart, kterou pro vás tentokrát píšu už podruhé. Je opravdu nemilé, když se vám celý článek neuloží a smaže se #BloggerProblems :D

1. Nejoblíbenější/ nejzajímavější moment tohoto měsíce
12. březen 2017. Koncert mé nejoblíbenější kapely Tokio Hotel v londýnském klubu KOKO. Jako správná fanynka jsem musela být u klubu hned od rána, i v dešti a celkem studeném větru. Ale dejme tomu, že jsem si za tolik let už zvykla. Koncert to totiž nebyl můj první. Konkrétně na tuto kapelu jsem šla potřetí.
Před klubem jsem potkala několik Češek a Slovenek (zdravím všechny!), ale hlavně Nicolle, kterou mám v přátelích na facebooku dlouho (beztak že kvůli Tokio Hotel), ale nikdy jsme se neviděly osobně. Až náhoda nás musela dát dohromady tady v Londýně. Nicolle má i svůj youtube kanál, takže pokud se chcete podívat, nechám vám tady odkaz na jedno z jejích videí :)


2. Nejoblíbenější písnička
Easy od Tokio Hotel, pouštím si ji velmi často :) A taky Todo Cambio od Becky G, která tam vypadá prostě nádherně :)




3. Nejoblíbenější film/video/seriál
Ano, i já jsem se velmi nerada loučila se seriálem The Vampire Diaries, ale bohužel je navždy už u konce.
No a tak se musím teď spokojit pouze už jenom s The Originals :) A z filmů jsem viděla konečně Dívku ve vlaku, vůbec to nebylo špatné.



4. Věc/moment, který mně udělal pyšnou nebo donutil se stydět 
Pravděpodobně to, že jsem se odhodlala k dalšímu piercingu. Tentokrát do pupíku, co si budeme povídat, bolí to jako blázen, ani se pořádně nemůžu ohnout, ale věřím, že za pár týdnů to bude vypadat zase úplně jinak :) A tenhle byl vážně poslední, vážně! :D
No možná ještě někdy nějaký do ucha, to pravé mám ještě stále volné :D

5. Nejoblíbenější/ nejpoužívanější produkt měsíce Korektor od Essence, který si musím hned po příjezdu do Česka koupit. Už je téměř vypotřebovaný a Essence tady v Londýně asi jen tak neseženu. 


6. Propadák měsíce
 -----

7. Koupená věc, ze které mám největší radost7. Koupená věc, ze které mám největší radost
Tady tento měsíc asi také nic nepřidám. Vzhledem k tomu, že jedu na dovolenou do Česka, nakupuji teď více pro svou rodinu a přátele, než pro sebe :)


8. Věc, o kterou jsem se s vámi chtěla podělit
Takhle mě potěšili ve Starbucks :) I přes to, že nejsem z Anglie, tak jeden skvělý kluk, který ve Starbucks pracuje, ví, jak napsat moje jméno správně. Ale z celého staffu pouze on. Takže když jeho kolegyňka psala moje jméno, napsala ho jako Lusy. On to ale zahlédnul, když šel kolem a prostě to škrtnul a napsal správně. Potěšil mě opravdu :)


9.  Co mě čeká a nemine v měsíci duben?  
Další koncert Tokio Hotel a návrat do Česka! Po půl roce uvidím své přátele a rodinu, takže se opravdu nemůžu dočkat :)

A jak jste se měli v měsíci březnu vy? :) 

24. 3. 2017

Jací jsou muži v Londýně?

Krásný den všem!
Patříte do skupiny holek, která si říká, že za Čecha by se nevdala a rozhodně by si mezi něma nevybrala někoho ani na krátkodobý vztah? Nezoufejte. Trable s klukama jsou všude na světě. I tady v Londýně. A v Česku jsou mnohem menší :)

V dnešním článku vám představím pár chlapců/mužů, s kterými jsem se za ten půl rok stihla seznámit. Předem upozorňuji, že všichni z nich jsou Arabové, takže jejich a naše mentalita je úplně odlišná, a možná i proto si tady občas připadám, že pokud zůstanu v Londýně, zůstanu navždy sama. O pravého Brita tady téměř nezavadíte.


Pan "Ozvu se ti, když si budu chtít užít"

Aneb můj tehdejší přítel. Dnes už spolu nejsme, ale zůstali jsme kamarádi. Ukončila jsem to já a to zejména proto, že jsem měla pocit, že jsme spolu akorát kvůli sexu. Když jsme se viděli, akorát jsme spolu spali. Když jsem chtěla někam zajít ven, musela jsem ho téměř prosit. Vrcholem bylo, když jsem s ním chtěla jedno dopoledne někam vypadnout, nikam jsme samozřejmě nešli a jeho výmluva byla, že jsem mu nezavolala abych ho vzbudila. Pokud by se mnou někam opravdu chtěl jít, tak by si přece nařídil budíka ne?
Co se týče našeho "vztahu", byli jsme opravdu kamarádi s výhodama. Neříkám, že mi musí můj přítel každý den něco kupovat, to rozhodně ne, ale i pitomou růži jsem dostala už snad od každého kromě něj.
Jako kamarád skvělý, jako boyfriend už bohužel méně. Možná je to tím, že ještě není na vztah vyspělý a připravený (je o rok mladší než já a víte, jak to kluci s tím dospíváním mají), ale jednoho dne z něj třeba bude skvělý přítel, kdo ví. To je ve hvězdách :)

Pan "Sorry, vůbec se neznáme, ale vyspala by ses se mnou?"

Aneb nabídka, která se rozhodně odmítá. Dostala se ke mě asi po čtrnácti dnech, kdy jsem začala pracovat v naší restauraci. Tento kluk na mě začal čekat před prací každý den, aby se mě zeptal, jestli mám přítele. V rámci sebezáchovy jsem musela zalhat, že mám (i když jak bych to po 14 dnech v Londýně stihla, že jo?). Měla jsem pak chvíli klid, ale o měsíc a půl později začal zase. A neodradilo ho ani to, že jsem tehdy byla s Panem "Ozvu se ti, když si budu chtít užít". Protože by mi to přece udělal líp, že jo. Ach ta mužská ješitnost.

Pan "Zakázané ovoce chutná nejlépe"

Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít něco s někým o sedmnáct let starším. Z nějakého neznámého důvodu jsem to měla v hlavně nastaveno tak, že o cokoliv starší 28 let bych si kolo ani neopřela. Zakázané ovoce slavil ke konci roku čtyřicet. Ano, prosím pěkně, čtyřicet. Nezakazuji si ho kvůli věku (s kterým samozřejmě souvisí i manželka a dvě děti, naštěstí nebo naneštěstí v jeho zemi), protože když jsme spolu absolutně nemyslím na to, kolik mu je, a povězme si upřímně, on na těch čtyřicet ani rozhodně nevypadá a rozhodně se tak nechová. Jediný problém vlastně je, že občas říká věci tak, jak se mu hodí a hlavně...spal se zástupkyní skoro každé země. Číňanka, Italka, Bulharka, Američanka, Afričanka...ano, má hodně bohatou  a pestrou minulost.  
Ale ať ho zase jenom nehaním, jako kamarád je skvělý a když chce, tak pomůže s čímkoliv. Nenechá lidi jen tak ve štychu :)

Pan "Vezmeš si mě za tisíc liber?"

Většina z vás tohle neví, takže na úvod vysvětlím. S manželstvím se tady obchoduje. Muž arabského původu si vezme Evropanku a pokud s ní zůstane tři roky, dostane britské občanství. Nebo tak nějak to tady funguje. No a aby z toho ta Evropanka něco měla, dostane od něj zaplaceno. Tisíc liber byla zatím nejmenší nabídka, kterou jsem za tento malý podvod dostala. No a tento Pan je tak zoufalý, že se mě už ptá, jestli by si ho nevzala i nějaká moje kamarádka. Takže opravdu ne, nevzala.


Pan "Tichý kamarád"

Který ve skutečnosti není vůbec tichý, ale nemluví anglicky. Přitom jeden na druhém vidíme, že bychom si skvěle rozumněli ať už jako přátelé, nebo i něco víc. Já arabsky umím bohužel žalostně málo, pouze to, co jsem za půl roku stihla pochytit a to na normální konverzaci bohužel nestačí. Ale i tak mě vždycky obejme po mém příchodu do práce :) A máme za sebou i skvělý zážitek, když jsme šli z práce polovinu cestu pěšky jen tak, protože jsme se chtěli projít spolu, i když jsme se moc nepobavili.

Pan "Jede tenhle autobus do stanice X?"

Asi i nejhorší kluk, s kterým jsem se tady setkala. Vyhlídnul si mě už na autobusové zastávce, kde jsem se náhodou potkala s mým ex přítelem. Poté jsem nastoupila do autobusu a tento dotyčný za mnou přišel a zeptal se, jestli tento autobus jede na určité místo. Když jsem řekla, že ano, tak si ke mě přisednul a nemohla jsem se ho zbavit. Vystoupil na stejné zastávce a zbavovala jsem se ho další půl hodiny. Tehdy mi jeho přítomnost ani tolik nevadila, samozřejmě měl kecy typu, jak jsem mohla chodit s Panem "Ozvu se ti, když si budu chtít užít" a že on takový rozhodně není. Druhý den mě už čekaly zprávy typu, jak mám pěkné prsa a zadek. Takže...opravdu není takový jako můj ex přítel. Je totiž ještě horší.

Pan "Stalker"

Spletla jsem se. Tenhle je ze všech nejhorší a zároveň poslední, kterého vám dnes představím. Trápil mě hodně ze začátku, když jsem se do Londýna nastěhovala a začala pracovat. Každý den jsem na zastávce viděla jednoho muže, který mě pořád sledoval. Začal mě děsit, možná nechtěl, možná jsem byla paranoidní. Nastupoval do stejného autobusu jako já a když jsem se schválně rozhodla autobus změnit (abych měla od něj klid), změnil ho taky. Jednou jsem dokonce musela jít do restaurace, kde pracuje můj ex, abych se tak od toho muže "zachránila". A nejvíc creepy bylo, když jsem ho jednou nechala jet napřed a on mi při nástupu do autobusu řekl "uvidíme se zítra".
Je to zhruba čtrtnáct dní, kdy jsem ho po několika měsících potkala znovu. Snažím se na něj nereagovat a nevšímat si ho. I když mi skoro přes celý autobus ukazoval, ať si k němu přisednu. Pořád mě děsí, ale tak nějak doufám, že je neškodný a jenom ho baví mě děsit.

Z dnešního článku je to vše, budu ráda, když se pod něj jakkoliv vyjádříte. Dejte mi vědět jak se vám článek líbil a jestli jste se nad některým z těchto typů pozastavili. Budu se těšit u dalšího článku! :)

Tento článek byl napsaný s rezervou a nadsázkou, rozhodně neměl nikoho urazit ani zesměšnit. Ale někdy se nad něčím prostě pobavit musíme :)

17. 3. 2017

Update z Londýna: Koncert Tokio Hotel a změna práce?!

Krásný den všem!
Ano. I když to na blogu poslední dobou takhle nevypadá, stále ještě žiju. Akorát jsem měla celkem problém se k psaní článku dokopat. Blog mě stále baví, ale prostě na to nemám tolik času, kolik bych si sama přála mít. Jsem ale ráda, že to chápete. Děkuji všem mým stálým čtenářům a i těm, kteří se tu objeví prostě náhodou :)

Teď už ale k věci. Co se mnou bylo předchozích pár dní, když jsem nebyla ani schopná si najít chviličku času na sepsání článku?

Změnila se mi pracovní doba. Už nedělám každý den od čtyř do půlnoci, ale třikrát do týdne dělám už od jedné do deseti/jedenácti. Což vlasně znamená třikrát týdně zabité ráno a večer (na ten jsem ale už zvyklá). Nebudu si ale stěžovat, že ve 23 letech pracuji jako magor 6x do týdne a mám pouze jeden den v týdnu volný. Takový je prostě Londýn. A já si to vybrala (ale nevěděla jsem to předtím, to je pravda!).

No a o víkendu jsem byla zaneprázdněna přípravami na koncert mé nejoblíbenější hudební skupiny - Tokio Hotel. Ti z vás, kteří mě znáte osobně a už z dětství, jste určitě postřehli, že něco takového existuje a že něco takového miluju jako blázen. A na ten koncert jsem opravdu musela. Kecám. Byl to dárek, ale koupila jsem si lístek do Prahy, takže ano, nesměla jsem u toho chybět.

Jak už tedy víte, Tokio Hotel měli koncert v londýnském klubu Koko, který se nachází v jedné z nejzajímavější části Londýna - Camden Town (návštěvu této části doporučuji opravdu všem!)


Jako správná fanynka Tokio Hotel jsem samozřejmě musela čekat před klubem už od rána (cca od 11:30). Člověk by řekl, že ve 23 letech už jsem z toho vyrostla. Ale nevyrostla.
Potkala jsem se tam s dalšími českými a slovenskými fanynkami a tímto bych chtěla pozdravit hlavně Nicolle, s kterou jsme se viděly konečně osobně. Na FB se máme v přátelích už pěknou řádku let, možná jsme se viděly i na koncertě v Praze, ale každopádně poprvé jsme spolu osobně face to face mluvily až před klubem. A jako vždy jsme čekaly v špatných podmínkách (ale my jsme už celkem zvyklé). Déšt, zima a častá potřeba chodit na WC.

Do klubu nás měli pustit okolo sedmé hodiny, nakonec nás pouštěli v půl 8 a musím říct, že jsme chytly celkem pěkná místa (ale v Praze se prostě do té první řady procpu!) a koncert si užily. Zazpívaly jsme si i písničky, které prostě nemusíme. Ale na koncertě to zní prostě mnohem lépe :)
Koncert byl tedy hrozně fajn. Už teď se těším na ten pražský.


No a co se mi honí hlavou posledních pár dní a nevím, jak to mám rozlousknout je to, že přemýšlím o změně práce. Bylo by to z restaurace do restaurace, takže ne nějaká závratná kariérní změna. Jde o to, že jsem velmi spokojená s lidmi, kteří se mnou pracují a vážně je zbožňuji. Problém ale nastává, když se začneme bavit o tom, jakou práci tam vlastně dělám. Příbory, talíře, pár drobností navíc. Ale nedělá mě to šťastnou. V té druhé práci, která je mi nabízena, dostanu to pracovní místo, které bych chtěla mít v restauraci současné, ale zase příjdu o všechny ty skvělé lidi okolo a někoho takového už nemusím potkat znovu. Celkem zapeklitá situace že? Jak byste si vybrali vy?

Tak nakonec to nebylo ani tak těžké se vám tady rozepsat. Možná že je přece jenom k něčemu dobré to, že nepřidávám tak často. Pak je ten článek alespoň trochu rozsáhlý, co myslíte? Budu se na vás těšit u dalšího článku! :)

6. 3. 2017

Nákupy - Leden/Únor 2017

Krásný den všem!
Musím uznat, že leden a hlavně únor byl opravdu ve znamení nákupů. A to doslova. Na účtě mi zbylo pouhých 40 liber (díky bohu za další výplatu a za to, že je únor tak krátký měsíc). To sice neznamená, že jsem utratila úplně vše za hadry, přece jenom někdo musí platit i rent, internet, autobus, ale víte jak to myslím.
No tak pojďme se už na to rovnou podívat, třeba vám dám inspiraci :)

Jako první bych vám ráda ukázala tento Polaroid, který mi dělá obrovskou radost. Mám ho ve své oblíbené fialové barvě a vybrala jsem si ho zejména pro jeho roztomilý design. Holky mají úplně stejný, akorát v červené a modré. Takže teď fotíme o 106!  Kéžby. Film je totiž hrozně drahý, takže Polaroid taháme jenom pro speciální příležitosti. Ale i tak jsem ráda, že ho mám. Stál mě okolo 70 liber.


Dále jsem si pořídila v Claire's sadu tří piercingů, z kterých využívám jenom jeden, ten stříbrný. Ani to neplánuji v nejbližší době měnit, protože ucho je opravdu i po čtyřech měsících opravdu citlivé.


Konečně jsem taky měla možnost vyzkoušet štětce Real Techniques. A nezůstalo pouze u nich, koupila jsem si také beauty blender, který opravdu doporučuji. Jsem s ním moc spokojená. Štětec na makeup byl za 9 liber, štětec na tvářenku byl za 10 liber a beauty blender taky.


A teď minuta ticha pro nejlepší řasenku na světě. Colossal od Maybelline. Konečně jsem našla řasenku, která udělá i mé na pikaču řasy krásné. Takže pokud opravdu už nevíte, kterou řasenku vyzkoušet, dejte šanci této. Stála mě 7 liber.


Tento make-up od Rimmel London vychvalují snad všechny české blogerky. A já se k němu dostala až teď v Londýně. Mám nejsvětlejší odstín 100 Ivory a používám ho denně. Už bych ho nedala z ruky. Sjednotí pleť, hezky kryje a vydrží celý den. Já tedy doporučuji :) Tento mě vyšel na 8 liber.


Matte Me rtěnky od Sleek taky velmi překvapily. A vzala jsem si je rovnou ve třech odstínech. Každá z nich stála 5 liber.


Na chvíli přejdeme k oblečení. S kamarádkami jsme si udělaly výlet do Victoria's Secret. Spodní prádlo jsem si od tamaď zatím neodnesla, ale za to dvě mikiny od Pink. Jedna stála nehorázných padesát liber, ale stejně jsem si je odnesla.


Koupila jsem si také nové boty, které jsou opravdu pohodlné jako papučky. Byly zrovna ve slevě za nějakých 20 liber a vyplnily tak mezeru v mém botníku.


Začala jsem chodit do fitka. Zase. Přestala jsem chodit do fitka. Zase. Protože mám zase problémy s nohou, ale to bych musela dnešní článek věnovat zdravotnictví v Londýně. A to opravdu nechci. Co vám ale chci říct je, že jsem ještě předtím naběhla do Primarku a nakoupila si oblečení do fitka. Ceny vám bohužel neřeknu, ale největší radost mám právě z těchto sportovních podprsenek :)


Pokud můj blog sledujete minimálně už půl roku, tak jistě víte, že mám úchylku na leather jackets. V měsíci únoru (a vlastně v časovém rozdílu tří dnů) jsem si koupila rovnou dvě. Světle modrou z T.K.Max za 25 liber a kratší z New Looku za 35 liber.


Odskočím na chvíli ještě ke kosmetice. Mít "magickou" rtěnku od Barry M bylo mé přání už hodně dlouho. Kdo neví o co jde - tuto "zelenou" rtěnku nanesete na rty a ona se vám zbarví do barvy, která by vám měla slušet nejvíce - jinými slovy...pokud půjčíte tuto rtěnku své kamarádce, je možné, že jí se zbarví do nude nebo červeného odstínu, zatímco vám do růžového. Stála tuším 5 liber a její výdrž je opravdu neskutečná.


A pak na klasiku Stay Matte pudr od Rimmel London - ale s novým designem, s podpisem Rity Ory.


S bundičkama jsem ještě neskončila - konečně mám taky bomber. A v tomhle není vůbec zima. Stačí pod ním mít pouze tričko a jsem maximálně spokojená. Byl ve slevě v H&M za 20 liber :)


Protože se mi oblečení nahromadilo opravdu moc a nechci, aby tento článek byl dlouhý až do Číny, ukážu vám asi poslední dva nebo tři kousky, které si určitě nechci nechat pro sebe.
Prvním z nich je tato krásná leather skirt ze Zara. Nepamatuji si přesně její cenu, ale velikost si pamatuji naprosto přesně. Sko. Mě pořád sedí Sko (error?).


Top, který jsem zatím ještě ani jednou neměla na sobě (ale plánuji to, přísahám!) je také ze Zary :) Ten stál myslím okolo 12 liber.


Poslední věc, kterou bych vám ráda ukázala jsou tyto nehorázně drahé (nafackej si Lucie) Adidas Superstar. Ale když já kolem nich chodila měsíc a pořád jsem na ně koukala tím štěněcím pohledem, že i prostě za těch 75 liber musely být moje. No nejsou krásné?


A čím jste si udělali tento měsíc radost vy? :)

2. 3. 2017

Lucy's Chart - Únor 2017

Krásný den všem!
Po měsíci se opět setkáváme u Lucy's Chart. Příjde mi to jako včera, kdy jsem vydávala tento článek za měsíc leden. Že by proto, že nejkratší měsíc v roce utekl (ano opravdu nečekaně) velmi rychle? :)

1. Nejoblíbenější/ nejzajímavější moment tohoto měsíce
Oblíbený moment nebo den byl asi ten, kdy jsem si nechala píchnout piercing do nosu, který jsem zvažovala už v České republice, ale stále jsem se k tomu neodhodlala. Ono to jde mnohem lépe, když nemáte v dohledu rodiče a máte kamarádku, která si taky rovnou nechá něco píchnout, že? :))

Tohle samozřejmě myslím s nadsázkou. Svoje rodiče miluju, ale občas jim prostě něco oznámím až po tom, co to udělám. Nemají to se mnou jednoduché :) Ale vzhledem k tomu, že je mi už 23 mi nechávají volnou ruku. Co taky jiného můžou dělat, když jsem od nich vzdálená několik stovek kilometrů? :))

2. Nejoblíbenější písnička
Dneska vám představím něco trošku "drsnějšího", co byste asi ode mě nečekali :) SKRILLEX - Scary Monsters And Nice Sprites. A pak totálně pravý opak, Little Mix s písní Touch a Ariana Grande s písní Everyday :)



3. Nejoblíbenější film/video/seriál
Snad se do této kategorie řadí i nový klip od Tokio Hotel k písni What If. Konečně po dlouhé době videoklip, ve kterém je celá kapela pohromadě :)




4. Věc/moment, který mně udělal pyšnou nebo donutil se stydět
Vraťme se na chvíli ještě k piercingu...nechala jsem si ho píchnout minulé úterý a hned ve středu večer začal brutálně krvácet, takže jsem tam s obavami šla ve čtvrtek znovu. A museli ho vyměnit za větší. V překladu pro piercingless to znamená, že jsem seděla na tom jejich křesle 10 minut v docela bolavé situaci, kdy se jim nedařilo mi starý piercing z nosu vyndat a pak nasadit nový. Ale mám ho, jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla a už se těším, až budu moct kamínek vyměnit za kroužek.

5. Nejoblíbenější/ nejpoužívanější produkt měsíce
Bronze paletka od Essence, na kterou jsem psala recenzi.




6. Propadák měsíce
I tento měsíc je to bez propadáku. Jde vidět, že kosmetiku skoro ani nekupuji.


7. Koupená věc, ze které mám největší radost
To vím naprosto přesně. Adidas Superstar. Kolem těchto bot jsem chodila měsíc a pořád si nebyla jistá, jestli si je koupit nebo ne, protože mě odrazovala opravdu nehorázná cena 75 liber. Nakonec jsem si je ale pořídila a jsem za to ráda. Každý mi je chválí a myslím, že půjdu ještě do jedněch, v jiné barvě. A nebojte, našla jsem je totiž i levněji :)


8. Věc, o kterou jsem se s vámi chtěla podělit
Aneb palačinkový víkend :) První z tesca, kupované, bez mléka a lepku. Druhé home-made :) Sobota a neděle :)


9.  Co mě čeká a nemine v měsíci březen?
Koncert (pro mě už třetí) mé nejoblíbenější kapely Tokio Hotel. A tentokrát tady v Londýně! :)

A jaký byl měsíc únor pro vás? :)
www.withthecharm.blogspot.cz | Template by DanyČuks