Diary: Zkouškové, nemoc, nemocnice

Ahoj Charmings!
Dnes to bude povídací, takový deníčkovský článek, ve kterém bych vám ráda sdělila, co se poslední dobou dělo, proč jsem se blogu tolik nevěnovala a podobně.

Eat, Sleep, Med, Repeat. — thestudyingdinosaur: 9:57 am. I think I deserve... | via Tumblr
Zdroj obrázku

Každý student vysoké školy si pod slovem "leden" představí to samé. Zkouškové. Měsíc, ve kterém musíte vážně hodně máknout, po pár měsících nic nedělání. Alespoň takhle to na mé škole chodí. Žádné průběžné testy během semestru, žádná zkoušení. Pouze seminární práce, které s trochou odhodlání vypracuje každý.

Jenomže poté přichází leden, obávaný měsíc (v letním semestru samozřejmě květen-červen), kdy se musíte učit, vážně hodně učit, protože vás nic nenutí studovat během semestru. A pak je toho hodně. Sakra hodně.

Měla jsem sice "jenom" tři zkoušky, což je oproti ostatním studentům opravdu málo. Jenomže jedna zahrnovala 29 stránek, ještě jsem ji musela opakovat, protože z 15 okruhů jsem uměla jenom 14 a dostala ten 15., klasika. No a další zkouška byla z 200 stránek a dodnes nevím, jak je možné, že jsem ji zvládla.

A pak přišla poslední zkouška, ta nejlehčí. Jenomže by byla nejlehčí, kdybych nestihla onemocnět. A to dost nemile. Zkouška měla být ve čtvrtek a v pondělí chytnul brácha ani nevím co, pořádnou chřipajznu. Tím pádem byl jasný úkol - neonemocnět. Jenomže v uterý to chytla mamka s taťkou, to jsem se opravdu začala bát. Ve středu ráno jsem se probudila s horečkama taky, a doplnila tak zbytek rodiny. Termín zkoušky jsem si musela přepsat na další úterý (díky bohu to ještě šlo!) a léčit se a léčit se.

Reading time ^^
Zdroj obrázku

Aby toho nebylo málo, doktorka mi napsala antibiotika, z kterých mi bylo špatně (dobře, bývá mi špatně ze všech). Zvracela jsem, prostě hrozná nevolnost. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěla zvracet celý týden po dobu užívání antibiotik, začala jsem jíst prášky proti nevolnosti. Nebudu psát které, ale radím vám dobře, vždycky si pročtěte příbalový leták, teď se bojím vzít jakýkoliv prášek do pusy!

V pátek se mi večer stala totiž taková nemilá věc. Opět mi bylo divně z antibiotik, tak jsem si vzala onen prášek. Za ten den celkem 3x, což bylo naprosto v normě, protože na balení je napsané 3 denně. Jenomže když jsem si večer vzala ten poslední, třetí, udělalo se mi hrozně zle. Pocity zvracení a nadavování se opakovaly v půlminutových až minutových intervalech a mě nenapadlo nic jiného, než si jít lehnout, logicky. Ten pocit, když jsem si lehla vám nepřeju zažít. Nemohla jsem ležet jinak než prohnutá v zádech s hlavou zalomenou. Nelíbilo se mi to, tak jsem si sedla. Moje hlava a můj krk nedokázali nic jiného, než být v záklonu. Nemohla jsem hlavu udržet jinak než v záklonu, nebo natočenou doprava. Nic jiného, i když jsem se snažila hlavu narovnat, nešlo to. Během dvou sekund byla opět v záklonu.

Snažila jsem se usnout, s tím, že to přejde...nepřešlo. Po dvou hodinách do mě mamka hodila tabletky magnesia, protože se bála, že jsem dostala tetanický záchvat. Ale ani to nezabralo, a tak se musela přivolat sanitka - v tu dobu už jsem byla totálně neschopná čehokoliv. Měla jsem problém i mluvit, takže jsem jenom vnímala ostatní kolem sebe.

Když přijela sanitka, "pokecala" jsem si s vážně milým a sympatickým panem doktorem a jela do nemocnice. Kde mi konečně po několika hodinách diagnostikovali předávkování jistým práškem. Zjistilo se, že na něj mám alergii, která se neprojevila, když jsem si ho brala v malém množství - např. jednu tabletku před zkouškou na nevolnost. Nejvíce jsem se bála, že budu muset v nemocnici zůstat a nestihnu se tak naučit na úterní zkoušku. Naštěstí mě přivezli v 10 večer, zkontrolovali, píchnuli asi tři infúze - magnesium a další dvě na doplnění energie. Nejdříve to zabralo na chviličku, ale pak se ten můj "stav" vrátil a musela jsem to absolvovat znovu. Naštěstí už poté bylo vše v pořádku a o půl jedné v noci mě přivezli zase domů.

Díky těm jejich "oblbovákům" jsem hned doma usnula. Ráno jsem si přečetla příbalový leták a zjistila, že nejen mám alergii jak říkal doktor na ten prášek, ale také to, že 3 prášky denně si můžete vzít, pouze ale když máte určitou hmotnost. A moje hmotnost je maximálně na dva max. dva a půl prášku, nikoliv tři. Na krabičce to ale napsáno nebylo.

Naštěstí vše dobře dopadlo. Horečka mi ustoupila až v pondělí, ale zvládla jsem se naučit a ze zkoušky mám jedničku. Ale příště si budu dávat pozor, co do sebe láduju za prášky.

Tak schválně, kdo to přečetl až do konce? :)

Štítky: ,