Jak se středa nemohla rozhodnout, zda bude špatný nebo dobrý den

Poslední dny před mým odjezdem do Anglie jsou čím dál tím pestřejší. Svůj poslední týden v Česku se snažím si užít na maximum. A občas jsou ty dny opravdu zajímavé. Jako například ten středeční.

Rozhodly jsme se s mamkou, že si zajedeme do Polska. Potřebovala jsem nakoupit nějaké oblečení a zajít do drogérie pro jednu paletku stínů, kterou jsem tam viděla minule, ale s těžkým srdcem ji tam nechala. Celý den jsem ale byla jak na trní, protože jsem čekala zprávu od kamarádky. V pondělí byl můj poslední den na brigádě a já v úterý zjistila, že jsem někde nechala klíče. A byla jsem si na 100% jistá, že to bylo právě v práci. Kamarádka tedy slíbila, že se po klíčích podívá a mě nezbylo nic jiného, než čekat.

Po cestě zpět hned za hranicemi Polské republiky mi pípla SMS, že jsem zpátky v Česku a honem jsem spěchala na internet. Tam ale bohužel visela zpráva, že se klíče nenašly. Dost mě to mrzelo, šlo mi spíše o ty přívěsky na klíčích (které symbolizují různé vzpomínky) než o klíče samotné, ale pomalu jsem se s tím smířila. Aby toho nebylo ten den málo, jela jsem vlakem do Česka o hodinu později, protože jsem můj vlak nestihla. Vyběhla jsem na perón, zmáčkla otevírání dveří od vlaku a ten se v ten moment rozjel. Takže jsem byla ten den celkem otrávená. Vlak mi takhle blízko před nosem za celý život nikdy neujel.
A také mi bylo špatně ze zmrzliny, kterou jsem si koupila v polské cukrárně. Polsky neumím ani slovo, takže jsem vůbec netušila do čeho jdu, když jsem si zmrzlinu kupovala. Vzala jsem si ji pouze díky její černé barvy. Po prvním ochutnání (na pouze špičce jazyka) jsem zjistila, že je lékořicová. A já fanoušek lérořice opravdu nejsem.

Celá otrávená jsem se dostala domů a říkala si, jak určitě pokazím cupcakes, které jsem pekla, protože ten den se mi vůbec nic nedařilo. Prvně jsem se ale podívala do zabalené a vytoužené paletky očních stínů a zjistila, že dva stíny jsou úplně vysypané, a že ta paletka nebyla zalepená proto, aby se do ní nikdo nedostal, ale proto, že byla rozbitá. V drogérii byla pouze jedna + jedna otevřená, ale myslela jsem si, že si ji vzít nemůžu, že je to určitě tester. Teď už vím, že jsem po ní měla sáhnout. No prostě den blbec.

Pak se ale věci začaly měnit. Okolo páté hodiny, když jsem měla už cupcakes skoro hotové (až na krém, kterým se zdobí) Live Nation ohlásili, že Selena Gomez ruší koncerty v celé Evropě. Ostatní sice možná brečeli nebo minimálně byli zklamaní, ale já měla radost. Proč? Protože jsem na její koncert hrozně chtěla jít, ale kvůli odjezdu do Anglie jsem nemohla. A tak doufám, že přijede příští rok, aby to Evropě vynahradila a já se tam snad dostanu :)

Asi hodinu po té jsem dělala již zmíněný krém, do kterého se mi pěkně zdrcnul pudink. Ale po celém špatném dni jsem to brala jako maličkost. A nakonec se cupcakes i povedly.

Pár minut po jejich vložení do lednice mi napsala kamarádka z práce, že moje klíče nakonec našla v šatně, kde ležely neuvěřitelné dva dny! Pořád tomu nemůžu uvěřit a jsem ráda, že je zítra budu mít už konečně u sebe, jelikož jdu s tou kamarádkou do ZOO a moje klíče mi přinese.

A co se mi stalo nakonec toho divného (na půl špatného na půl dobrého) dne? KLZ Events, kteří pořádají Bloody Night Con (neboli setkání s herci z TVD a TO, nebo jiných seriálů) oznámili prvního herce, kterého nám v roce 2017 přivedou. A je to můj nejoblíbenější ze všech. Nate Buzolic nebo-li Kol Mikaelson! Což totálně změnilo můj večer v euforii. Měla jsem totiž na Nathaniela smůlu. Jela jsem na BNC v roce 2015, kde měl být taky, ale nakonec to odřekl a v roce 2016 dorazil, ale to jsem tam nebyla já, kvůli státnicím. Tak snad to do třetice teď výjde :)


A co jsem vlastně tímto článkem chtěla říct? Pokud nemáte svůj den, prostě to nechte chvíli být. Vykašlete se na to a nenechte si tím otrávit náladu už z rána. Všechno totiž může nakonec být úplně jinak :)

Štítky: ,