Z deníku Au Pair: Jeden velký chaos

Krásný den všem!
Je úterý, 13. 9. 2016 a já místo toho, abych vám tady psala, jak jde všechno skvěle, tak pomalu měním rodinu. Ale všechno pěkně popořádku.

Cesta do Anglie byla skvělá. Samozřejmě se to neobešlo bez slziček, protože opustit rodinu a pejska na půl roku není jen tak. Každopádně čekání na letišti a celkové vyřízení všeho bylo užasné. Ryanair můžu jenom doporučit, hlavně tedy tu dražší letenku, opravdu za to totiž stojí. A let byl opravdu krásný, to posuďte sami.


Den příjezdu byl celkem fajn, host mum vypadala celkem mile, host dad je celkem v pohodě bych řekla a děti jsou kouzelné. Opravdu skvělé, chytré, sladké, samozřejmě mají své mouchy, ale to asi každé děti. Děti jsou prostě děti. A děti mi nevadí. Děti ne.

Jenomže to vedení tady. Ani nemůžu ukázat nějaké fotky, protože je tady takový binec, že by mi to bylo schopné zašpinit blog ( :D ) a s nějakou úctou k té rodině, prostě nemůžu. Tohle všechno jsme viděly už při našem příjezdu. Mě by byla hanba si do tohoto domu někoho pozvat.

Měly jsme utéct z auta, už když nám host dad říkal, že měli za poslední dva měsíce tři au pairs. Ale už nebylo cesty zpět.

A pak jsme pochopily proč. S Host Mum se prostě nedá absolutně vyjít. Host Dad je fajn, celkem kliďas, ale bohužel velmi ovlivnitelný jeho ženou. Věřím, že kdyby byl single dad, tak by bylo všechno mnohem jednodušší.

Jinak je ale Tonbridge opravdu krásné město a jsem ráda, že jsem z něj mohla vidět alespoň trošku.


Kdo chce vědět detaily, může - máme s Luckou společný blog, kde píšeme všechny zážitky z Anglie.

O pár hodin později: Ok, právě je 22:58 a my už víme, že zítra (ve čtvrtek, ano jeden článek jsem psala několik hodin :D) jedeme pryč. To můj Au Pair sen skončil velmi brzo. Přesouváme se do Londýna a uvidíme, co bude dál.
Držte nám prosím palce. Opravdu jsem zvědavá, jak potáhneme ty kufry.

Štítky: , ,