Další střípky z Londýna

Možná, že bych měla konečně přestat tyto příspěvky přidávat pod štítek Au Pair Life, když žádná Au Pair nakonec nejsem. 

Ahoj všichni!
Po nějaké době se vám zase ozývám, abych vám řekla, co je vlastně nového. Pokud to teda tady ještě někoho zajímá :)

V minulém článku o Londýně jsem vám psala, že ještě pořád hledáme místo, kde můžeme spát a zůstat tam nejlépe po celou dobu našeho pobytu v Londýně. Tak už jsme ho našly. Zůstáváme u mých kolegů z práce. Pokoj jsme si celkem vyzdobily (i když to ještě bude chtít pár úprav), konečně jsme si vybalily věci z kufrů (po pěti týdnech - když počítám i předchozí pobyt u kamarádky) a můžeme se ládovat Starbucksem každý den, protože ho máme asi třicet vteřin od domu. Akorát nemáme peníze.


Všechny naše peníze (respektive dýška z práce) věnujeme totiž do nákupu ovoce a potravin, které vkládáme do naší snídaně. V podstatě je to vždycky to samé, nějaký čokoládový jogurt nebo dezert, hromada ovoce, cornflakes a tak dále :)


Pamatujete si, jak jsem vám v jednom z předchozích článků z Anglie ukazovala univerzitu, která je jak z Harryho Pottera? Tak co teprve toto neuvěřitelné knihkupectví? :)


A taky jsem už stihla vidět London Eye. Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít rande u London Eye, ale jak vidíte, věci se dějí opravdu, když je nejmíň čekáte. Nikdy by mě nenapadlo, že si najdu přítele z jiné země, natož z jiného kontinentu. To je už opravdu jiný level. Zatím si užívám přítomnost a nechci nějak myslet na to, že ani jeden z nás není z Anglie a jednoho dne to asi bude problém. Pokud se teda dříve nerozejdeme.


Jinak ale skoro všechen čas trávíme v práci. Myslela jsem si, že bude těžší si zvyknout na to, že mám každý den odpolední až do noci (protože doma jsem chodila "ráda" pouze na ranní směny), ale je to fajn. A to nás většinou ještě někam kluci vyvezou autem nebo máme party u přítele doma. A nebylo tomu jinak ani nedávno, když slavil narozeniny. 

Nakoupily jsme s kamarádkou nějaké dárky, dort, chipsy, pití a těšily se na to, jak se oslava vyvede. Nakonec jsem si vzala klíče od jeho pokoje a zatímco on a kamarádka byli v práci, jsem chystala pohoštění. I když to tak nevypadá, byla to celkem piplačka - hlavně pak zapálit svíčky, když vám kamarádka napíše "už jedeme" asi 2 vteřiny předtím, než dorazí na místo činu (i když ji požádáte ať to udělá s předstihem) a vy bojujete se zapalovačem a spálíte si prsty tak, že na nich máte další tři dny puchýř.

Každopádně to za to stálo, ty peníze, ten vynaložený čas, protože jsme dostaly skvělou zpětnou vazbu. Byl totiž úplně nadšený, taková ta upřímná radost :) Na tohle nikdy nezapomenu :)

 
A jak se máte vy? :)

Štítky: , , ,