Poohlédnutí za rokem 2016 :)

Krásný poslední den roku 2016 vám všem!
Stejně jako loňský rok, i letos se pokusím ve zkratce popsat celý můj rok 2016. Věřili byste, že tohle je už čtvrté poohlédnutí za loňským rokem tady na blogu? Ten čas ale letí :)

Leden byl prakticky první měsíc, kdy jsem se pořádně pustila do psaní své bakalářské práce. Byl to pro mě opravdu náročný měsíc, protože teoretickou část mé BP jsem musela opravovat snad třikrát. Byla jsem opravdu zoufalá, ale naštěstí jsem měla podporu své rodiny a svých přátel, takže jsem myšlenky na skok z okna rovnou zavrhla :D

Únor nebyl o nic lepší. To jsem se už musela pustit do praktické části BP, která byla o něco lepší a zajímavější než část teoretická, ale vyhodnocování výsledků už tak zase zábavné nebylo. V tomto období jsem se musela také zajímat, co budu se svým životem dál dělat, protože se v únoru podávají přihlášky na VŠ. A jelikož jsem nevěděla, jestli chci na toho Mgr opravdu studovat nebo ne, tak jsem si přihlášku podala jen tak pro jistotu.

Březen byl měsíc dopsání mé "knihy" aneb bakalářka hotova. Byl to opravdu porod, ale nakonec se to nějak zvládlo. Zároveň se v tomto měsíci začal rodit i nápad jet dělat Au Pair do Anglie a na nějaké navazující magisterské studium se vykašlat. S mou spolužačkou Luckou jsme o tom básnily skoro pořád a více méně jsme si to i vysnily. 


Duben byl celkem nudný měsíc. Dodělávala jsem poslední zkoušky ze třetího ročníku a pak jsem se už musela učit na státnice. Vlastně jsem se učila dva měsíce v kuse (z toho asi jenom 5 dní volno) od rána do večera.

Takže i květen nebyl o moc lepší. Bylo to těžké období i pro mého bráchu, který se zrovna učil na maturitu, takže jsme si alespoň neměli co závidět. Nakonec jsem měla u státnic štěstí, bakalářku jsem obhájila na dvojku a u zkoušek jsem si vytáhla všechno, co jsem chtěla, takže jsem odešla se samýma jedničkama a dvojkou z BP :) Ani nevíte, jak mi spadl kámen ze srdce, když už bylo po všem. V květnu se nám také podařilo najít rodinu, do které jsme měly jet dělat Au Pair, takže květen byl opravdu úspěšný měsíc.

Červen byl trošku smutný, jelikož jsme měli rozlučkovou párty s naší univerzitní bandou, s kterýma nám bylo ty tři roky prostě skvěle. Den po rozlučce nás ještě čekala promoce, takže jsme si v talárech vyzvedli náš univerzitní diplom. A od této doby můžeme před svým jménem uvádět titul Bc. :)

Červenec byl pro mě měsíc zážitků. Konečně jsem se podívala na Lom Velká Amerika a taky jsem se dostala úplnou náhodou na Colours of Ostrava, kamarádka totiž vyhrála dva lístky. A koho jiného vzít, než Ostravačku, která tam nikdy předtím nebyla? :D


Srpen byl nezáživný měsíc. Objela jsem pár známých, protože to byl můj poslední měsíc v Česku. S tím ale také pojí i spousta vyřizování a dokupování věcí na cestu.

Září bylo velmi zvláštní. Musela jsem opustit svoji rodinu a pejska a vydat se na cestu do Anglie, dělat Au Pair. Měla jsem trochu strach, ale naštěstí se mnou do stejné rodiny jela má nejlepší kamarádka ze školy, Lucka, takže obavy byly alespoň poloviční. 8. září jsme tedy přistály v Londýně a nechaly se odvést do malého městečka Tonbridge. Typicky anglické domky, jeden jako druhý, pěkné okolí, i když trochu dál od centra.
Vydržely jsme tam týden. Pokud můj blog čtete už delší dobu, jistě víte, že to s naší kariérou Au Pair nedopadlo. Nicméně nás zachránila moje kamarádka, která nám řekla, že se k ní můžeme nastěhovat a zkusit si najít práci nebo rodinu v Londýně. A i s tím nám pomohla, takže už tři měsíce pracujeme v arabské restauraci. Od té doby, co jsme se dostaly do Londýna, se náš život obrátil o 360 stupňů. Žijeme si úplně jinak, potkaly jsme spoustu lidí, kteří totálně změnili naše životy a zatím stále oddalujeme náš odjezd domů.

V říjnu jsem měla po dlouhé době rande, z kterého se nakonec vyklubal chvilkový "vztah". Vždycky jsem si říkala, jaké to je, být s někým, kdo není Česka, ale že se z toho vyklube kluk z Íráku, to jsem si opravdu nikdy nepředstavovala :D. V tomto měsíci jsem si také udělala spoustu přátel v práci. Přijali mě tam hned už v září za svou, i když jsem vlastně momentálně jediná z nich Evropanka.

Listopad byl úžasný v tom, že přijeli moji rodiče. Konečně se zase po nějaké době podívali do světa a já doufám, že si to tady v Londýně opravdu užili.

No a prosinec je skvělý každý rok. Tentokrát jsem dostala narozeninovou oslavu jako překvapení, také jste už mohli číst článek. No a Vánoce byly krásné, i když jsme je neslavily doma. I tak jsme si to udělaly po svém, udělaly si bramborový salát, pustily si Sám doma a rozbalovaly jsme dárky. Skoro jako doma :) Udělala jsem také pár chyb, ale tak chyby jsou od toho, aby se z nich člověk poučil.

Vím, že to říkám skoro každý rok, ale rok 2016 byl opravdu ten nejúspěšnější rok v mém životě. Myslím, že jsem toho dokázala opravdu hodně. Ať už odstátnicovat, nebo překonat strach a jet do úplně cizí země.

Teď už nám nezbývá nic jiného, než odpočítat příchod roku 2017. Přeji vám, aby pro vás byl rok 2017 stejně tak úspěšný, nebo mnohem více, jak byl pro mě úspěšný rok 2016. Užíjte si dnešní noc, pořádně to zapíjte a myslete i trošku na mě, protože já budu bohužel pracovat :D Mějte se krásně, uvidíme se v novém roce! :)


Štítky: