Krásný den všem!
Nikdy by mě nenapadlo, že budu do České republiky a vlastně celkově i domů jezdit pouze na návštěvu a na dovolenou. Na dovolenou se přece jezdí hlavně do zahraničí. Ale jak už víte, v zahraničí už půl roku bydlím.
A zrovna za pár hodin mi letí letadlo zpátky do Londýna.
Jaké to bylo vrátit se po půl roce do Česka?
Zvláštní.
Po půl roce jsem viděla české nápisy a musela jsem si zvyknout, že nemůžu už říkat nahlas, co si myslím, protože mi všichni rozumí. Musela jsem si zvyknout také na to, že bych měla v obchodech a službách začít mluvit zase česky a také na to, že auta jezdí "opačně" a jako první se musím podívat doleva a až pak doprava. Což je největší kámen úrazu, když jsem se dva měsíce přeučovala v Londýně se první podívat vpravo a až pak vlevo. Díky komukoliv, kdo udělal ty nápisy na londýnských přechodech, které vám řeknou, jakým směrem se musíte podívat. Už nejednou mi to určitě zachránilo život.
Ale abych moc neodbočila...
2. dubna jsem po osmnácti hodinové cestě dorazila do Prahy (tímto zdravím Danny, která rozhodla, že pojedeme autobusem!) a celý den byla s mou kamarádkou Kristýnkou. Možná se ptáte, proč jsem nejela přímo domů do Ostravy. Bylo to proto, že Tokio Hotel měli následující den v Praze koncert, a proto jsem si vybrala termín dovolené zrovna takto (no vlastně jsem plánovala být v Anglii jenom půl roku a vrátit se právě v době koncertu, ale nakonec jsem přijela do Česka jenom na dovolenou a rozhodla se v Anglii ještě chvíli žít).
Už v neděli jsme si všimly, že Tokio hotel jsou v Praze (díky Bille za tvé Instastories!) a naháněly je téměř všude, kde se dalo (podle Billových instrukcí). Sice jsme je nechytly, ale neděli jsme si i tak užily.
Následující den jsme byly skoro celou dobu před SaSaZu, kde se koncert konal. Potkala jsem spoustu známých tváří (které znám už několik let, ať už jsem je viděla na předešlých koncertech, nebo je znala pouze z Facebooku) a den si maximálně užila. Hlavně tu VIP část (protože na koncertě jsem byla o dvacet dní dřív v Londýně), kde jsme byli na zvukové zkoušce a pak si střihli fotku s kapelou.
No a v úterý ráno jsem přijela domů. Všichni byli překvapení, co dělám tak brzo doma, protože jsem jim nakukala, že přijedu až večer. Největší radost jsem však měla z toho, že jsem viděla po půl roce svého psa a z toho, že mě po tak dlouhé době poznala a pamatuje si mě ♥ Brečela jsem radostí půl hodiny a nebyla k uklidnění. Nekecám.
Ve středu jsem měla odpočinkový den a zůstala jsem doma s rodinou. Ve čtvrtek jsem potkala mé kamarádky z bývalé práce, v pátek jsem šla s kamarádem na kafe a v sobotu na kafe s kamarádkou, kterou považuji za svou sestru. Známe se neuvěřitelných 23 let, je ode mně mladší pouze o necelé dva měsíce a známe se díky našim rodičům opravdu od miminek.
V neděli jsem si dala po půl roce konečně vanu (u nás doma v Londýně to řeším pouze sprchou, přece jenom bydlím s dalšíma třema klukama a necítím se ještě na tolik komfortně, abych si dala dvou hodinovou vanu) a netroškařila jsem. Zkusila jsem svou první Lush balistiku.
No a včera jsem dokoupila poslední dárky pro mé kamarády v Londýně a stihla poslední kafe s mou kamarádkou. Tímto zdravím všechny, kteří si na mě udělali čas bez jakýchkoliv výmluv! :)
Za pár hodin mě čeká loučení s mou rodinou a mým psíkem, ale na druhou stranu zase vítání s mými přáteli v Londýně. Život není vůbec jednoduchý, když máte dvě místa, kterým říkáte domov a jsou oddělené od sebe několik set kilometrů...
Věřím, že mě v Londýně čeká opět plno nových zážitků a že se do Česka zase brzy vrátím.
Budu se na vás těšit u dalšího článku! :)Štítky: Czech Republic, Diary, My Life, Travels
