Krásný poslední den roku 2017 vám všem!
Stejně jako
loni,
i letos jsem se rozhodla poslední den v roce zrekapitulovat rok, s
kterým se za pár hodin rozloučíme. Taky máte pocit, že rok 2017 uběhnul
snad ještě rychleji, než ty roky předchozí? Neuvěřitelné, jak moc ten
čas letí.
Leden byl jedním z těch nudnějších měsíců, ale tak to u mě bývá
každý rok. Nic zvláštního se nedělo. Největší radost jsem si udělala
polaroidem, po kterém jsem vždy toužila, ale jinak to byl klasický
měsíc, který jsem celý propracovala.
V únoru se rozrostla má piercingová sbírka, protože jsem si
nechala píchnout dírku do nosu s představou, že kamínek později vyměním
za kroužek, což jsem stále ještě nezkusila. Možná se k tomu odhodlám v
únoru 2018? :D
Březen už byl podstatně víc zábavnější. 12. března se v Londýně
konal koncert Tokio Hotel, takže jsem svou oblíbenou kapelu viděla už po
třetí v životě. A musela jsem na ně čekat dlouhých 7 let. Zároveň jsem
pak začala odpočítávat i dny, které mi zbývaly do dovolené v Česku.
Zároveň taky skončil můj nejoblíbenější seriál všech dob, The Vampire
Diaries. A musím říct, že od té doby, jsem nezačala koukat na nějaký
jiný seriál (tedy kromě 13 Reasons Why, ale to byla vážně rychlovka). Jo
a taky jsem si splnila další sen - piercing do pupíku.
Duben byl měsíc, kdy jsem se po dlouhé době podívala do České
republiky. Začala jsem Prahou, kde mě čekal druhý koncert kapely Tokio
Hotel v tomto roce. Užila jsem si pár dní v našem krásném hlavním městě s
kamarádkou Kristýnkou a pak už jsem konečně jela domů do Ostravy, abych
po půl roce viděla svou rodinu. A co víc? Řekla jsem jim, že domů
přijedu až večer, ale dorazila jsem už dopoledne, takže jsem všechny
mile překvapila. Ten pocit, když přijedete domů a připadá vám to jako,
že jste nikdy neodjeli, je opravdu úžasný a jsem nesmírně ráda za to,
jakou rodinu a přátele mám.
Květen pro mě nebyl vůbec dobrý měsíc. Byla jsem zase zpátky v
Londýně a tak nějak jsem si tady přišla sama. Dost jsem se uzavřela do
sebe a jak jste mohli vidět, dost jsem se vykašlala i na blog a
přemýšlela jsem, že s tím seknu. Což jsem naštěstí neudělala :)
V
červnu jsem držela
Ramadán
s klukama v práci. Byl to opravdu těžký měsíc, ale kluci mě hodně
podporovali a myslím, že se do toho pustím příští rok zase. Zvládla jsem
to přece už jednou, tak proč bych to nezvládla i další rok.
V červenci a srpnu jsem pracovala jako o život. Každý den v
týdnu byla restaurace prostě plná, že jsme se málo kdy zastavili. Taky
jsem ale poznala novou kamarádku, která byla původně jenom moje
kolegyňka, ale nakonec jsme se hodně zkamarádily a musím říct, že jsem
opravdu ráda, že ji tady mám. Jo a skončila jsem s dalším piercingem -
tentokrát Tragus piercing, který je na hodně dlouhou dobu asi poslední.
V září jsem oslavila svůj první rok v Londýně. Občas mi stále
příjde, že jsem tady pouze 14 dní a nějak si ani neuvědomuji, že už je
to vlastně rok. Čas tady běží opravdu rychle, snad rychleji než v
Česku.
Říjen zahájil všechny oslavy narozenin. Každou chvíli jsem někomu
přála nebo kupovala dárek. Ale tomu je tak vždycky. Druhá polovina roku
uběhne neskutečně rychle i díky tomu, že minimálně každý týden řeším,
co komu koupím. A taky se mi povedlo změnit adresu blogu, takže jsem se
musela rozloučit s With The Charm a přivítat The Luckiness. Neříkám, že
mi WTC nechybí, ale přece jenom jsem chtěla blog udělat trošku víc
osobnější. Píšu ho už 4 a půl let a věřím, že právě tenhle blog bude
jednou i takový ten "mama blog", kde budu psát své zážitky ze života i
třeba za dalších pět let. Proto jsem se rozhodla mu dát trochu osobnější
název, který nese i tři začáteční písmena mého jména.
V měsíci listopadu jsem opět oslavila několikery narozeniny, ale jinak se nic zvláštního asi nestalo.
No a jsme u konce. Měsíc prosinec vždy byl a bude jedním z mých
nejoblíbenějších měsíců. Jednak kvůli mých narozenin, ale hlavně kvůli
Vánocům, které jsou mé nejoblíbenější svátky v roce. A užila jsem si je i
letos, i přes to, že jsem je opět neslavila doma s rodinou. Ale věřím,
že si to vynahradíme po novém roce, až zase přijedu do Česka na
návštěvu.
A teď už zbývá odpočítat posledních pár hodin do nového roku 2018!
Doufám, že se budete mít krásně a že rok 2018 bude pro vás ještě mnohem
lepší, než byl rok 2017. Přeji vám, ať se všechna vaše přání splní a ať
jste všichni v novém roce šťastní a zdraví!
Budu se na vás těšit v novém roce.
Lucie

Štítky: Diary, My Life